Jdi na obsah Jdi na menu
 


AŤULKA

Atrik se narodil 02.05.1994 a odešel 05.01.2008. Dožil se krásných 14 let.

Obrazek

Takto vypadala naše rodinka, když k nám přišel Aťulka.

Atriček se v naší rodině objevil naprosto nečekaně díky sprostému jednání jedné chovatelky. Zazvonila u našich dveří s tím, že by chtěla nakrýt fenku. Nebyli jsme proti, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká. Paní nevěděla kdy je vhodné fenku nakrýt a jediné co prohlásila, že pokud se to podaří, finančně se vyrovnáme až prodá štěňata. Takže jednoho dne k nám přestala chodit a už jsme o ní neslyšeli. Pomohla nám zase náhoda. V profitu jsem narazila na inzerát Lhasa  Apso - zadám štěňata čistokrevná bez PP, odběr začátkem července. Lhasáčků tehdy bylo málo a nám bylo jasné. že to jsou Endyškovy dětičky. Ubíhal čas a opět zvonek a za dveřmi dotyčná paní. Blekotala cosi že jedou na dovolenou a poslední štěně nemůže prodat a jen tak ho prostrčila mezi dveřmi a odjela. Byli jsme všichni v šoku a obávali se reakce Endyka, který ve svém teritoriu likvidoval všechno živé.Malá kulička se první vrhla k miskám našeho miláčka a on mu to dovolil! No teda, to nikdo nečekal! Asi vycítil, že tenhle nešťastný drobeček potřebuje jeho ochranu a zhostil se zcela odpovědně role taťky. Z obou pejsků se stali nerozluční kamarádi od prvního dne. Rozhodli jsme se, že si tohle štěňátko necháme a dali jsme mu jméno Atriček. Jaké bylo ale naše překvapení, když si tahle dáma opálená a odpočatá z dovolené přišla pro štěně, že už našla kupce. Odešla samozřejmě bez něj. Časem jsme přišli na to, že štěńátko má jen jedno varle a vrozenou srdeční vadu - nedomykavost srdeční chlopně. Ale pejsek už byl náš a my nikdy nelitovali. Pejsci spolu lumpačili, dělili se o jednu misku s vodou a také z jedné misky svorně baštili. Nikdy si neubližovali ani jsme je neviděli se porvat. Jejich vztah byl jedinečný a bez sebe neudělali krok. Zbožňovali celou rodinu a my jim to opláceli rovným dílem. Když se blížil Endyškův konec, Atriček z toho byl nervózní a těžce nesl jeho konec. Začal chřadnout a jeho zdravotní stav se zhoršoval. Veterináři mu dávali jen měcíc života.Byli jsme z  toho smutní a nechtěli jeme připustit, že by nás mohl opustit i druhý pejsek.Rozhodli jsme se pořídit mu štěňátko a dovezli jsme Zarienka s Ladynkou. No to byl průšvih! Atrik se urazil a odmítal s námi komunikovat.Při venčení dotčeně přecházel na druhý chodník, ale kulička  ho trpělivě pronásledovala až našeho Aťulu obměkčila. Atrik pochopil, že tohle pískle musí všechno naučit, ukázat mu za kterým plotem číhá pejsek a to bylo najednou práce, že úplně zapomněl že chtěl umřít. Veterináři nechápavě kroutili hlavami a nikdo nevěřil, že tenhle pejsek bude žít ještě půl roku. Nakonec místo srdíčka mu selhaly ledviny a náš miláček odešel do psího nebíčka za Endyškem.